Ticho prosím… Ticho prosím… to říkaly nápisy na cedulích pořadatelů turnaje The Preliminary. Tyhle cedule ani nápisy nikdo z přihlížejících nepotřeboval, všichni v tichém úžasu sledovali hody i nehody světové a evropské discgolfové špičky ve finálovém kole celého turnaje. Vzhledem k tomu, že před nedělním vyvrcholením byl stav následující: Koling -10, Doss -9, Koivu -8, Gouge -6, se bylo na co dívat. Po druhém strhujícím souboji na jednom z nejtěžších hřišť světa – KYY (zmije) – šli hráči prvního flightu za vítězstvím stejně dychtivě, jako Michal za seversky půvabnou finskou slečnou. Po celou dobu turnaje sice vedl Jeremy Koling (USA), ale bylo to jen s těsným odstupem, což na hřišti tohoto typu vůbec nic neznamená. Navíc na dalších předních pozicích se hráči pravidelně prohazovali, a to i během finálového kola. Celé finále bylo hod po hodu natáčené na kameru, takže jakmile se objeví na youtube, dáme sem odkaz. Po dechberoucím finálovém souboji se na prvním místě s řádným odstupem umístil americký dlouhán Jeremy Koling (-16), který s ledovým klidem sázel jedno birdie za druhým tam, kde se o tom jiným může jen zdát. Stříbrnou medaili vybojoval Nate Doss (-10), také jeden z amerických profesionálů. A konečně, na třetím místě se objevil Evropan – Simon Lizotte z Německa (-8) a Steve Brinster z USA (-8). Českou divizi vyhrál Přemet (+30), druhý byl Cryshot (+45), třetí Cottage (+48) a čtvrtí Gremlík se Salmonelem (+61)…
Dlouhý
Široký
Bystrozraký
Blonďák
A jak to na nás zapůsobilo individuálně?
Sam:
I když jsem na turnaji skončil mezi posledními, myslím si, že jsem v podstatě vyhrál… Mou obrovskou odměnou jsou zkušenosti a vzpomínky, které si odtud odvezu a které mě v discgolfu posunou zase o něco výš. Je neuvěřitelné na jaké úrovni je světový discgolf a co všechno profesionální hráči dokáží – sledovat je je pastva pro oči. Jsem rád za tu možnost, že jsem tu mohl být (Tímto chci poděkovat Přemovi a Michalovi, že mě vzali sebou) a hrát se špičkou tohoto sportu.
Michal:
Jsem naprosto nadšen z hřiště, na kterém se odehrál turnaj European Open 2013 – The Preliminary. Posekané hřiště, dlouhé i krátké jamky, jamky v lese, zkrátka a dobře, tohle hřiště nepostrádalo naprosto nic. Jde vidět, že hlavní organizátoři strávili neskutečné penzum práce. Za to jim patří obrovské díky. Hráčská úroveň mne velmi překvapila a až šokovala. Technika puttování, technika drivování je na úplně jiné úrovni než můžeme vidět u hráčů v České republice. Doslova pastva pro oči. Pevně věřím, že za pár let/měsíců se s obdobnou hráčskou úrovní setkám i u nás. Nevyjímaje sebe sama. Moc se těším na tu dobu, až discgolf bude na stejné úrovni jako je tady ve Finsku. Osobně se svými výsledky nejsem spokojen, ale hodnotím turnaj jako obrovskou zkušenost, která mi ukázala, jak může discgolf vypadat a kam může směřovat.
Kryšot:
Na celém turnaji mě nejvíc nejspíš zaujalo to, jak dokáží všichni finští hráči házet daleko. A když říkám daleko, tak opravdu daleko. Bylo úplně jedno, v jaké části žebříčku se nacházeli, ale (co se týče síly) měli dlouhé hody velmi podobné. Přesnost už ale byla o něčem jiném. Proč to tak je, to nevím. Možná díky délce většiny hřišť, možná díky neskutečnému nadšení z discgolfu (tedy častému tréninku) a nebo taky díky genetickým vlohám. Dále mne zaujala věc, na kterou mě upozornil Sam. DiscGolf tady hrají podobní borci, jako u nás fotbal nebo hokej. Však víte, všichni k nim vzhlíží, mají respekt atd. Podle mě to znamená, že je tu discgolf stejně vážený jako u nás dva právě zmíněné sporty. Z turnaje mám hlavně jedno poučení, a to trénovat víc.
Přéma:
1. Hřiště:
Zajímavá je už samotná oblast, ve které je hřiště umístěno. V jejím středu se nachází velký, zvlněný prostor porostlý solitérními keři a stromy, většími shluky keřů a jedním hustým lesem s odhadovaným stářím stromů do 15 let. V tomto středu je několik desítek košů a výhozišť, které umožňují téměř nekonečné kombinace jamek. Střed obkružuje šotolinová cesta pro pěší a běžce. Za ní je již typický finský les, ne jako u nás, samá monokultura, spíš les tatranského typu (Samův termín), kombinující borovici, smrk a břízu, dole borůvčí a zbytky stromů, tak jak popadaly na zem. Výjimku tvoří lesní fairwaye, které jsou dokonale uklizené. Na začátku hřiště je šotolinové parkoviště, tři koše pro puttování, další dva koše pro nácvik přihazování a 170 metrů dlouhý driving range. Pak dvě unimobuňky z nichž jedna slouží jako klubovna, druhá jako sklad techniky – zahradní traktor, motorové kosy, křovinořezy atd. Zkrátka čistý sen 😉
2. Mladí hráči
Je jich obrovské množství a všichni to neskutečným způsobem baští, hltají své oblíbené hráče a napodobují je, nejenom množstvím a typy používaných disků, ale i výsledky. Přestože je spousta z nich věkem v kategorii Junior, hraje v Openu, a to dobře. V tomhle má finský discgolf budoucnost zajištěnou.
3. Organizace turnaje
Tohle mě překvapilo ze všeho nejvíc. Členové klubu, který celý turnaj organizoval, nehráli, aby se mohli plně věnovat organizačním povinnostem. Díky tomu celý turnaj proběhl v klidu, bez stresu a ke spokojenosti všech. Profíci…
4. Ženy
Aby to nevypadalo, že je zde všechno dokonalé. I na novojičínském turnaji je vždy o dost více žen než zde. Soutěžilo jich celkem 5. Zde je velký prostor pro seberealizaci. Co vy na to, slečny a paní?
Koty:
6 dní, 25 hodin a 17 minut spánku, 148 jamek, 16719 naházených metrů, průměrně 490.9 hodů, což je 34 metrů a 6 centimetrů na hod.
Dosavadní dění nás hodně vyšťavilo, jak můžete vidět, dáváme si proto discgolfový day off. Kdo pozná, čí je to noha? Připravujeme se na úterní přesun do Nokie – dočasné Mekky finského i světového discgolfu.
Novinky z turnajového a profesionálního discgolfového dění 